6 základních potřeb seniorů
Dnes bych se s vámi chtěla podělit o zajímavé poznatky, které jsem získala při rozhovorech s babičkami a dědečky. Často slýchám od svých přátel a známých, že je složité udělat babičce nebo dědečkovi něčím radost. Říkají totiž, že už všechno mají a že už nic nepotřebují. U svých babiček a dědečků jsem se s tím také setkala, přesto jsem si říkala, že to přeci není možné. Až já budu babičkou, tak přeci budu muset mít nějaká svá přání.
Abych našla odpověď na tuto zapeklitou otázku, navštívila jsem několik domovů a klubů pro seniory a bavila se s babičkami a dědečky. Jen tak, o tom, co je baví, zajímá, a naopak o tom, co je trápí. Popovídání bylo vždy velmi milé a já jsem zjistila, že i senioři mají rozhodně svá přání. Jenom se liší od toho, co si přejí děti nebo lidé středního věku. Babičky a dědečkové jsou navíc často skromní, a proto o svých přání nemluví tolik nahlas, aby své děti nebo vnoučata jak říkají „neobtěžovali“.
Každý senior má za sebou velký kus života, hodně zkušeností a jeho příběh je vždy unikátní. Stejně tak jsou jedinečné jeho potřeby. Přesto jsem našla v odpovědích babiček a dědečků několik společných témat, která se často opakovala. Tím prvním je něco, co asi všichni tušíte. Pro každého člověka je důležité zdraví a vitalita a senioři si jejich cenu uvědomují o to více. Další potřeba, kterou řada babiček a dědečků zmiňovala, je pocit bezpečí. V rychle se měnícím světě, mohou číhat nástrahy, se kterými už se starší člověk neumí vypořádat tak snadno. Vedle toho zaznívala jedna zdánlivě banální věc, a to je být v teple. Bavila jsem se o tom se svým švagrem lékařem a potvrdil mi, že starší lidé mohou mít problém s prokrvením rukou či nohou, zvlášť pokud mají omezené možnosti pohybu.
Pojďme ale dál. Když jsem se bavila s babičkami a dědečky o tom, jak tráví svůj volný čas, tak se někteří svěřili, že se někdy tak trochu nudí. Ze zdravotních nebo z finančních důvodů nemohou dělat tolik aktivit a jsou často odkázáni na sledování televize, v lepším případě čtení knížek nebo poslouchání rádia. Často se i k novým netradičním aktivitám staví rezervovaně, ale když dostanou trochu motivace, tak babičky a dědečkové říkají, že je pro ně nová činnost velký dárek. Jeden dědeček dostal od svých vnoučat model hradu, který měl složit. Jak nám sám říkal, tak nejdříve trochu prskal, ale teď už nechce na Vánoce jako dárek nic jiného.
Pojďme na další přání. Smyslem života je pro většinu babiček a dědečků, se kterými jsem mluvila, jejich rodina, respektive jejich potomci – děti a vnoučata. Do nich v životě investovali nejvíce energie, na jejich spokojenosti a štěstí jim nejvíce záleží. To je také jeden z důvodů, proč nechtějí přiznat, že mají i svá osobní přání. Své myšlenky směřují spíše ke svým dětem a vnoučatům. Každému dědečkovi a každé babičce udělá obrovskou radost, když se může se svou rodinou vidět. Nejlépe osobně, ale mnoho seniorů miluje a vystavuje si fotky svých vnoučat a dětí.
Další oblast, která přináší starším lidem radost je vzpomínání. Rádi vypráví příběhy, které prožili, a dostávají se tak do doby svého mládí. Jedna babička mi povídala, že když vypráví nějaký příběh, tak se skutečně cítí tak mladá, jako v příběhu, který zrovna vypráví. Vzpomínání a vyprávění nazývá „omlazovací kůrou“.
A na konec bych ráda zmínila jeden postřeh. Řada seniorů si uvědomuje, že nejsou tak rychlí a výkonní, nebo že neznají všechny technologické novinky, které se na nás valí. Někdy pak mají pocit, že už nejsou tak užiteční, jako bývali dřív. Pokud jim dáte šanci ukázat, že to tak není, uděláte jim obrovskou radost. Jeden dědeček dostal jako dárek stavebnici ptačí krmítko. Se svými dvěma vnoučaty jej sestavil a vnoučata pak chodila, krmila sýkorky a říkala, to nám udělal dědeček. Asi si umíte představit, jaký měl deček pocit z toho, že něco pěkného dokázal.
Máte-li vlastní zkušenost s nějakým přáním nebo potřebou vašich babiček a dědečků, prosím, podělte se o ni. Ať už v diskuzi pod blogem nebo mi klidně napište mail. Cílem Babičkářství je hledat cesty, jak dělat babičkám a dědečkům radost. A klíčem k tomu je znát, co že vlastně naše babičky a naši dědečkové chtějí a potřebují.